Jak již bylo zmíněno tak mnoho lidí vnímá vzdělání jako velmi důležitou součást svého života a hlad po vzdělání je tak silný jelikož vědomosti jej naplňují. Toto je často případ i vysokoškolských učitelů, kteří často vnímají jako vedlejší produkt své práce, také obohacení z diskuze se studenty. Samozřejmě záleží na způsobu vedení předmětu, typu odevzdávaných prací, ale také počtu studentů.
Další lidé, kteří jsou bezpochyby hladoví po vzdělání jsou tak zvaní věční studenti. Často se tento pojem používá v hanlivém slova smyslu pro lidi, kteří studují velmi dlouho, protože mají například jiné priority, ale mohou to být také lidé, kteří potřebují z existenciálních důvodů již nastoupit do pracovního procesu, ale stále chtějí pokračovat ve svém vzdělání. Nebo to také mohou být lidé, kteří se ve své době, v čase, kdy se obvykle rozvíjí vzdělání v rámci školského systému, byli v nepříznivé situaci a chtějí to teď v době, kdy jsou na tom s podmínkami ke vzdělání lépe, vylepšit.
Existuje také ale velká spousta lidí, kteří zkrátka nejsou studijní typy a po základní či střední škole jsou rádi, že mají aspoň nějaké podklady k nalezení stabilní práce a hned se vrhnou do tohoto pracovního procesu. Avšak nemusí to být takto tvrdě vyhraněné. Lidé kteří sice nepokračují na další stupeň vzdělávací instituce, mohou ho pořád rozvíjet v jiném oblastech. Může se jednat o jednorázové kurzy, veřejné přednášky, setkání se vzdělanými lidmi, workshopy v rámci práce a podobně. Vždy je ale rozhodující jedna proměnná a tou je chtíč jedince. Pokud člověka nezajímá nic co vystupuje z jeho potřeby vědomostí, tak ho jen velmi těžko kdokoliv může donutit. Někdy je i vlastně poměrně osvobozující nevědět tolik věcí jelikož člověk nemá tolik starostí a spoustu věcí neřeší v takovém rozsahu jako by mohl někdo jiný.