V dnešní uspěchané době není čas na žádné dlouhé stání u plotny. Na druhé straně, v čím dál větší míře dbáme na zdravou a dostatečnou úpravu pokrmů, protože jíst celoročně minutky, není úplně ideální způsob stravování. Co tedy dělat? Je nějaké řešení?
Řešení se našlo, jmenuje se POMALÝ HRNEC
Pomalé vaření se v poslední době stalo velmi žádaným. A není divu. Už naše babičky vařily v podobném stylu – dlouze, poctivě a chutně. Jídla s přípravou „na minutku“ bývala výjimkou. Všichni dodnes vzpomínáme, jakou skvělou chuť měla babiččina nudlová polévka, jak neodolatelné bývaly její omáčky a masa, která se doslova rozplývala na jazyku…. Než jsme se ráno stačili vyhrabat z peřin, babička už dávno běhala po kuchyni a vařila, abychom přesně v poledne mohli zasednout k plnému stolu.
Umíme to jinak s podobným výsledkem
Pomalý hrnec pracuje na shodném principu, jen má tu obrovskou výhodu, že my u něj nemusíme stát a hlídat ho. Pohlídá se sám a vařit bude tak dlouho, jak si budeme přát. Bez míchání a připalování. Získáme čas na jinou práci nebo můžeme jít na procházku, na nákup, ale klidně i spát. Bez obav o výsledek.
Vlastní zkušenost napoví
Já sama jsem již 6 let majitelkou pomalého hrnce. Ačkoliv nejsem velkou fanynkou novodobých technologií, tak tady bych rozhodně neměnila. Od té doby, co jej mám, můj plynový sporák a elektrická trouba, mají až příliš často dovolenou. Za to „pomaláč“, jak mu doma říkáme, je v permanenci skoro pořád. Hlavně v noci.
Teplota v něm se pohybuje pod bodem varu. Tekutina se tudíž prakticky vůbec neodpařuje a tím nedochází k připalování vařeného pokrmu. Dlouhým varem jídlo dostává výraznější chuť i bez přidaných dochucovadel, je zdravé a maso vždy šťavnaté a měkké. Vývary bezkonkurenční.
A jak se vlastně v pomaláči vaří? Pojďme si to ukázat třeba na královně polévek – HOVĚZÍM VÝVARU.
Do hrnce vložíme omyté maso, ideálně i s kostí, přidáme očištěnou polévkovou zeleninu, přepůlenou omytou cibuli včetně slupky, pár stroužků česneku, které stačí dlaní rozmáčknout, aby se jejich chuť lépe uvolnila do polévky. Dále přidáme pár kuliček nového koření, bobkový list a půl malé lžičky celého pepře a to vše zalijeme vodou. Nakonec osolíme. Platí pravidlo, že kolik vody tam nalejeme na začátku, tolik vývaru budeme mít na konci. A teď už jen zakrýt poklicí, zapnout na stupeň I. a časovač nastavit na takových 8-10 hodin. Další výhodou tohoto hrnce totiž je, že hodinka míň nebo víc nehraje v čase vaření polévky vůbec žádnou roli. No a to je vše. Víc se o ni nemusíte starat.
Já, pokud nevařím polévku přes noc, tak zhruba po 3-4 hodinách posbírám po hladině pěnu, kterou jsou vysrážené bílkoviny z masa. Tyto se tvoří i v běžně vařené polévce na sporáku. Pěna není závadná, ale může polévku zakalit. Pokud vařím větší kus masa i s kostí, tak ho v tento čas obrátím, znovu hrnec zakryji a už se o polévku vůbec nestarám. Ani vy to nedělejte. Výsledkem pak bude křišťálově čistý a úplně božský vývar.
Summa summarum
Pokud vás zajímá, kolik stojí jeho provoz, tak vězte, že spotřeba je malá. V přepočtu nás vyjde 1 hodina varu v pomalém hrnci na necelou 1 Kč.
Existuje ale jedna nevýhoda tohoto hrnce a to, že se na něm člověk poměrně rychle stává závislým. Zkusíte jednou, dvakrát a už nebudete chtít jinak. Tak dobrou chuť!